Dílo Václava Havla představujeme u příležitosti 80. výročí jeho narození neobvyklým způsobem. Havel se v první významné fázi své tvorby, v 60. letech, věnoval i experimentální poezii a jejím výrazovým možnostem, které ztvárnil v několika sériích Antikódů.
Tato jeho drobná díla uvádíme ve dvou kontextech. Především v souvislosti s tvorbou jeho ruského vrstevníka Dmitrije Prigova, který v Stichogrammech v 70. letech užíval podobných postupů jako Havel, ačkoliv jeho rozsáhlé dílo, z kterého přinášíme několik druhově různorodých ukázek, se celkově ubíralo jiným směrem a mezi oběma autory a uměleckými kontexty nebyly přímé vazby. Druhá souvislost uvádí Havlovy Antikódy i Prigovovo dílo do vztahu se silnou českou tradicí vizuální poezie a experimentálního umění. Havlův blízký vztah k Jiřímu Kolářovi a Běle Kolářové, stejně jako k Josefu Hiršalovi a Bohumile Grögerové je všeobecně známý. Méně se ví o díle autorů, kteří na hranici slova a obrazu vytvořili a v samizdatu publikovali pozoruhodná díla, z nichž některá se dosud nevystavovala ani nebyla nikdy znovu zveřejněna. V novém světle se tak ocitají práce Zdeňka Barborky, Vladimíra Burdy, Dalibora Chatrného, Emila Juliše, Miloše Korečka, Karla Miloty a Ladislava Nebeského. Zatímco u každého z českých autorů vystavujeme některý jeho charakteristický projekt, u Prigova se zaměřujeme na různé druhy zacházení se slovem. Kromě stichogrammů jsou to přemalované stránky sovětských novin, slovesné objekty, básnické performance, výzvy adresované občanům intervenující do veřejného prostranství a fantomní instalace.