Proč hlídá Památník národního písemnictví lev?

V neděli 4. května si připomene úmrtí Milana Rastislava Štefánika, jednoho z politiků, kteří se zasloužili o vznik samostatného Československa. Málokdo ví, že jméno Štefánik souvisí i s dlouholetým symbolem Památníku národního písemnictví – lvem, jehož socha strážila naše sídlo na Strahově a nyní stojí i před Muzeem literatury i v Bubenči.

Po tragické smrti M. R. Štefánika v roce 1919 začal být diskutován jeho pomník, který měl být vztyčen v Bratislavě. Soutěž na pomník byla vyhlášena v roce 1928 a vyhrál ji český sochař Bohumil Kafka. Ten začal pracovat na pomníku v roce 1931, paralelně s prací na monumentální jezdecké soše Jana Žižky, která stojí na pražském vrchu Vítkov. I Štefánikův pomník, který se tematicky rozšířil na památník československé státnosti, byl pojatý velkoryse. Samotná postava státníka byla přes 7 metrů vysoká, zachycená v letecké kombinéze. Za ní se tyčil téměř třicetimetrový pylon se lvem opřeným o symbol české státnosti.

Pomník však byl dokončen nedlouho před Mnichovskou dohodou a když v roce 1939 vznikl samostatný Slovenský stát, o podporu česko-slovenské vzájemnosti nebyl zájem. Lev byl odstraněn na přímý rozkaz říšského kancléře, který prý pronesl: „Ta kočka musí pryč!“ Socha Štefánika pak nepřežila stalinismus a byla rozebrána v roce 1954.

V roce 1994 byla kopie menšího modelu Štefánika umístěna v Praze u Štefánikovy hvězdárny. Celý pomník byl (o 7 metrů nižší) nově rekonstruovaný a osazený v Bratislavě na jiné místo u komplexu Eurovea až v roce 2009.

A jak to bylo s tím lvem? Bohumil Kafka chtěl být maximálně přesný, potřeboval proto pro modelování živého lva. Nakonec mu v roce 1935 zapůjčili ze zlínské zoo lva Césara, který původně patřil Tomáši Baťovi. Velký bronzový odlitek byl vzkříšen k novému životu v roce 1988, kdy se stal dominantou Pomníku československé státnosti před Slovenským národním muzeem. Menší odlitek, ve skutečnosti zřejmě vůbec první odlitek Kafkova lva do bronzu z roku 1936, byl v majetku Památníku národního písemnictví od poloviny 50. let minulého století a stal se i součástí loga instituce. V roce 1987 byl přemístěn na nádvoří na podstavec s nápisem připisovaným J. A. Komenskému "Člověk, jenž se dá vésti přírodou a knihou, může proniknout k poznání všech věcí." Jedná se patrně o tentýž kus, který byl v roce 1937 vystaven v československém pavilonu na Mezinárodní výstavě v Paříži a získal zde zlatou medaili.

Ačkoliv má dnes již Památník novou vizuální identitu, bez lvíčka, socha sama se stala natolik neodmyslitelnou součástí naší instituce, že byla ze Strahova přestěhována i k budově našeho nového sídla, před Muzeum literatury v Pelléově ulici. Je sbírkovým předmětem ve správě našeho Oddělení uměleckých sbírek a je také zapsána na seznamu kulturních památek ČR.

Až si ji přijdete do naší zahrady prohlédnout, připomeňte si její složitou historii.

(Za pomoc s tímto textem děkujeme Vítovi Markovi.)

Ivan Adamovič

Novodobá podoba pomníku v Bratislavě.