V novodobých Čechách takřka neznámé příběhy, které se potulují kdesi na cestě mezi raně humanistickou novelou a anekdotou. Spolu s nimi můžeme vstoupit do předpokojů papežského paláce, kde si je údajně vyprávěli vysoce postavení úředníci a teologové. Z humanistických novel si zachovávají vtip, k tomu přistupují nečekaná vyústění děje, běžné jsou absurdní situace. Jejich autor, Poggio Bracciolini, je v Čechách známý spíš jako účastník kostnického koncilu.

Cyklus večerů, z nichž tento je druhý, navazuje na pořady z české barokní literatury, které jsme v Muzeu literatury uváděly během minulé sezóny. Chce poukázat na podobnosti a především na diference mezi českou a evropskou raně novověkou literaturou. Zaměří se zejména na italskou, španělskou, francouzskou, německou a částečně i anglickou prózu. Zároveň je cyklus malou oslavou českých překladatelů 20. století. Je poměrně málo známou skutečností, že české překlady nejvýznamnějších evropských literárních děl raného novověku náleží mezi mistrovská překladatelská díla, mezi absolutní špičku novodobého světového překladu. Postupovat budeme chronologicky, ovšem s přihlédnutím k určitým souvislostem a žánrovým vazbám.

Přednes: Miloš Sládek, Jean-Gaspard Páleníček.

Hudební doprovod: soubor Ritornello (umělecký vedoucí: Michael Pospíšil).