O donu Quijotovi bylo sepsáno tolik studií a článků jako o málokteré jiné literární postavě. Zdaleka to není jen snílek, můžeme jej vnímat i jako vzbouřence proti společnosti, která dávno zapomněla na přirozené lidské hodnoty, i jako postavu svým způsobem démonickou. Cervantes je ovšem také autorem řady dalších pozoruhodných próz, které tu v ukázkách připomeneme.

Cyklus večerů, z nichž tento je sedmý, navazuje na pořady z české barokní literatury, které jsme v Muzeu literatury uváděly během minulé sezóny. Chce poukázat na podobnosti a především na diference mezi českou a evropskou raně novověkou literaturou. Zaměří se zejména na italskou, španělskou, francouzskou, německou a částečně i anglickou prózu. Zároveň je cyklus malou oslavou českých překladatelů 20. století. Je poměrně málo známou skutečností, že české překlady nejvýznamnějších evropských literárních děl raného novověku náleží mezi mistrovská překladatelská díla, mezi absolutní špičku novodobého světového překladu. Postupovat budeme chronologicky, ovšem s přihlédnutím k určitým souvislostem a žánrovým vazbám.

Přednes: Miloš Sládek, Jean-Gaspard Páleníček.

Hudební doprovod: soubor Ritornello (umělecký vedoucí: Michael Pospíšil).