Kalendáře jsou jedinečným dokladem literárního života, který však zůstával dlouho na okraji zájmu. Přesto šlo o nejrozšířenější publikace, které modelovaly vývoj společnosti a současně jej zpětně umožňují rekonstruovat a pochopit. Jestliže na přelomu 18. a 19. století nesly osvícenskou myšlenku a staly se nástrojem vzdělávání širokých vrstev společnosti, ve století 19. a zvláště za Bachova absolutismu byly jednou z mála tiskovin, které sloužily k šíření vlasteneckých myšlenek či jako nenahraditelný zdroj obživy pro česky píšící autory, –  i proto je právě 19. století zlatý věkem tohoto žánru. Když se na něj na počátku 20. století zaměřil Karel Čapek jako na jeden z okrajů národní literatury, zastihl jej už na ústupu, a přece o něm vydal fascinované svědectví jako o žánru normotvorném, který ovlivňoval nejenom pohled a očekávání lidových (čtenářských) vrstev ve vztahu k literatuře, ale předjednával i fungování společenských mechanismů, dokládal rozvrstvování společnosti, její atomizaci i snahy o její sjednocení. A stejně tak umožňuje postřehnout dobově specifické vnímání času, které v kontrastu k dynamicky se proměňující moderní společnosti bylo založeno na potřebě kontinuity, a tedy jistoty. Kalendář je tudíž žánrem antropologickým, je svědectvím o člověku jako o bytosti společenské.

Výstava představuje české kalendáře ze sbírek Moravské zemské knihovny.

KURÁTOR, AUTOR TEXTŮ: doc. PhDr. Jaromír Kubíček, CSc.