Obraz Čech ve španělských rytířských románech je převelice vzdálený jakékoliv realitě. Daleko obeznámenější je pasáž z pikareskního románu Život a skutky Estebanilla Gonzáleze, jenže autora Česká země, kterou navštívil, vůbec nezajímala, preferoval daleko spíš materiální požitky. Čechy v německých barokních románech jsou vykresleny podstatně přesněji, ovšem Češi v nich obvykle nesehrávají úplně pozitivní roli. V tomto směru výjimkou mezi německými autory byl norimberský básník Hans Sachs, jehož verše do pořadu pro zpestření také zařazujeme.

Cyklus večerů, z nichž tento je pátý, navazuje na pořady z české barokní literatury, které jsme v Muzeu literatury uváděly během minulé sezóny. Chce poukázat na podobnosti a především na diference mezi českou a evropskou raně novověkou literaturou. Zaměří se zejména na italskou, španělskou, francouzskou, německou a částečně i anglickou prózu. Zároveň je cyklus malou oslavou českých překladatelů 20. století. Je poměrně málo známou skutečností, že české překlady nejvýznamnějších evropských literárních děl raného novověku náleží mezi mistrovská překladatelská díla, mezi absolutní špičku novodobého světového překladu. Postupovat budeme chronologicky, ovšem s přihlédnutím k určitým souvislostem a žánrovým vazbám.

Přednes: Miloš Sládek, Jean-Gaspard Páleníček.

Hudební doprovod: soubor Ritornello (umělecký vedoucí: Michael Pospíšil).